Jiří Karslidis z Dramy

Jiří Karslidis z Dramy

Dne 20. července 1919 byl Jiří postřižen na monacha a přijal jméno Symeon. V průběhu obřadu se prý nečekaně samy od sebe rozezněly chrámové zvony, přestože zvonění místní správa vzhledem k probíhající ruské občanské válce zakázala. Po obsazení Gruzie ruskými jednotkami došlo k úplnému uzavření monastýru a internování monachů v krutých podmínkách podzemního vězení. Mnozí monaši pobyt nepřežili. Jiří byl držen v kobce s podlahou tvořenou roštem umístěným nad kanálem a trýznitelé jej dokonce spoutaného potupně vodili nahého městem, přičemž ho posměšně označovali za proroka.

V den Paschy sdělili věznitelé doposud přeživším monachům, že budou popraveni hromadným zastřelením. Jiřímu se však podařilo exekuci přežít, protože jeho tělo zasáhly tři kulky, z nichž ani jedna nezpůsobila smrtelné zranění. Navíc, jednu z kulek odrazila slonovinová ikonka Panagie – dárek babičky z pontského monastýru Panagia Soumela. Na základě zákona přikazujícího propustit každého odsouzence k smrti, který přežije zásah třemi kulkami, měl Jiří následně opustit internaci. Jelikož však těsně před propuštěním na svobodu odmítl zapřít svoji víru a neuznal autoritu režimu, byl znovu uvězněn za ještě drastičtějších podmínek – v nejtemnější kobce na jeho spoutané nahé tělo tekly splašky. Není divu, že vážně onemocněl. Vypadaly mu zuby, ztratil hybnost nohou a celkově zeslábl. Následky pobytu v trestnici pak trpěl po celý zbytek života. K propuštění Jiřího z vězení došlo po mnoha fyzických a psychických útrapách až na přímluvu Artemisie Smirnoffové, rodačky z Pontu a manželky ruského občana. V rodině zachránců se posléze bývalý vězeň zotavoval.

V září roku 1925 obdržel kněžské svěcení v chrámu sv. Minase v gruzínské Schetě, při němž přijal jméno Jiří, a dále působil jako farní kněz. Když se rozhodly jemu přátelsky nakloněné rodiny místních Řeků přestěhovat do Řecka, následoval je a 29. října roku 1929 připlul lodí do Soluně. Zpočátku pobýval na různých místech řecké Makedonie, přičemž jej přátelé a známí museli při putování přenášet, jelikož nemohl chodit. Roku 1930 se definitivně usadil v maličké vesnici Sipsa (dnes Taxiarchais) blízko města Dramy. Žil v domácnostech blízkých známých, kteří se snažili alespoň částečně zmírnit jeho vleklé zdravotní problémy z let internace (především anémii, ochrnutí nohou, zimomřivost a celkovou fyzickou slabost organizmu).

V polovině 30. let zvažoval otec Jiří odchod na svatou horu Athos. Roku 1936 podnikl pouť do Svaté země, kde se mu dostalo v poustevně blízko monastýru sv. Sávy rady, aby neopouštěl Sipsu, neboť zde vykoná mezi mnoha potřebnými farníky daleko záslužnější dílo než v odloučení na Athosu. O tři roky později získal od řeckého ministerstva zemědělství pozemek v Sipse a za pomoci vesničanů na něm vybudoval malý prostý chrám Narození Bohorodičky. Hned následujícího roku byla svatyně zbourána a započalo se s výstavbou většího chrámu Nanebevstoupení Páně, jenž se stal centrem monastýru vysvěceného 14. září 1939.

Ctihodný Jiří předpověděl válku Řecka s Německem roku 1940 a týden před jejím vypuknutím

Jiří Karslidis z Dramy

Jiří Karslidis z Dramy

nepřetržitě plakal. Během bulharské okupace severního Řecka jej roku 1941 zajali nepřátelští vojáci a chtěli jej popravit. Jiří se však začal před vykonáním exekuce poklidně modlit, což vyvolalo u vojáků údiv a nechali kněze žít. Svým činem zachránil rovněž Sipsu a širší okolí, jelikož bulharské oddíly nato upustily od plánovaných útoků a následného rabování oblasti. Obdobným způsobem pak Jiří ještě několikrát během války zachránil svůj region od plenění.

I přes své dlouhodobě podlomené zdraví kladl ctihodný otec v osobním životě silný důraz na zachovávání přísného asketismu. Vždyť jeho život byl permanentním postem – jedl pouze nakládanou zeleninu, kopřivy, smažené cibule, chleba, vlašské ořechy či med. Maso nekonzumoval nikdy a ryby jen zřídka. Po svatém přijímání vydržel i čtyři dny bez potravy. Velmi málo spal a jeho spánek byl prodchnut modlitbou. Nejvíce miloval žalm číslo 17, který údajně nejvěrněji vystihoval jeho život. Spával na zemi na matraci z kozí srsti. Příliš nedbal o svůj zevnějšek, neboť chodil v jediném hábitu, jenž odmítal vyměnit za nový. Neholil si vousy a nestříhal vlasy.

Ústředním bodem života otce Jiřího byla liturgie, přičemž často sloužil nepřetržitě. Při liturgiích vcházel ve společenství s nebeským světem i mnoha svatými a říkával, že málokdy slouží sám. Z prostoru za ikonostasem vycházely občas podivné zvuky, jindy se samy od sebe pohybovaly a zhášely lampády. Během bohoslužby viděli věřící svého kněze nejednou vznášet se nad zemí nebo vyzařovat jasné světlo. Upadal do extatických duchovních stavů a při jeho modlitbách myrotočily ikony. Nejen za nočních bdění jej navštěvovali různí svatí s nimiž hojně rozprávěl – nejčastěji sv. Jan Křtitel, sv. Jiří, sv. Minas či sv. Mikuláš. Otec přísně zakazoval svým farníkům o těchto věcech hovořit.

Ctihodný Jiří (Karslidis) z Dramy. / Díl I. – Dětství. 

Nové příspěvky, Svatí

Obrázek Ctihodný Jiří (Karslidis) z Dramy. / Díl II.