Historické předpoklady pro obnovu pravoslaví v Čechách

Chrám sv. Mikuláše, Staroměstské náměstí r.1850

Chrám sv. Mikuláše, Staroměstské náměstí r.1850

Počátkem dvacátého století vznikají v Praze první české propravoslavné spolky. Organizují se okolo chrámu sv. Mikuláše (Staroměstské náměstí), ve kterém se od jeho vysvěcení roku 1874 slouží církevně slovansky a česky pro pravoslavné Rusy a Čechy. Chrám je pronajat soukromé osobě a kultovní záležitosti zde konané nejsou rakouskými úřady reflektovány.

Do roku 1914 vykonávali bohoslužby ruští pravoslavní duchovní (o. Lebeďev, o. Apraxin, o. Nikolaj Ryžkov). Po vypuknutí první světové války museli ruští duchovní opustit Prahu a duchovní správu až do roku 1918 zabezpečují armádní duchovní rumunské národnosti.

„Pokud se týče církevní jurisdikce, příslušeli pravoslavní Češi v záležitostech matričních k srbskému chrámu sv. Sávy ve Vídni a v záležitostech kanonických podléhali episkopu Dalmatinskému, ač o tom nebylo vydáno zvláštní nařízení.“   [GRIGORIČ, V.: Pravoslavná Církev v Republice Československé]

Pravoslavná beseda

Roku 1903 dne 24. května byl v Praze na základě spolkového zákona založen spolek s názvem Pravoslavná beseda. Aktivity Pravoslavné besedy se zaměřovaly převážně na konání přednášek, jejichž tématem byly myšlenky slovanské vzájemnosti a pravoslavné náboženství. Její členové se též účastnili pietních akcí spojených s osobou Mistra J. Husa.

Z přednášek konaných v roce 1904 můžeme jmenovat  následující: O ruštině mezi Slovany, Sergij Radoněžský a sergijevský klášter, O významu ruského jazyka pro Slovany a Čechy zvláště, O staroslovanském bohoslužebném jazyku v Pravoslaví slovanském. Zájem Čechů o činnost spolku však nebyl nijak velký. V roce svého založení čítala členská základna jen 27 členů, o dva roky později se počet členů zvýšil na 75 ( z toho bylo pouze 39 členů činných).

Česká obec pravoslavná

V roce 1905 vznikla v Praze další propravoslavná skupina s názvem Česká obec pravoslavná. Byla založena 104 bývalými členy starokatolické církve. Nutno poznamenat, že nikdy nezískala právní statut náboženské obce, ani nebyla uznána rakouskými úřady. Krátce po svém vzniku navázala jednání o sjednocení s Pravoslavnou besedou. Jednání však ztroskotala,  a tak byla Česká obec pravoslavná  29. října 1905 z vlastního rozhodnutí rozpuštěna. Několik jejich členů přestoupilo do Pravoslavné besedy, čímž se počet jejich členů zvýšil na 79 (z toho 41 činných).

V letech 1907-1914 přistoupilo k pravoslaví dle matrik vedených při chrámu sv. Mikuláše v Praze 61 lidí.

Československá obec pravoslavná

Po ukončení první světové války se spolek Pravoslavná beseda 17. února 1920 mění v Československou obec pravoslavnou, jejímž programem je příprava na vznik samostatné Československé pravoslavné autokefální církve. Po právní stránce se však stále nejedná o náboženskou obec. Česká obec pravoslavná se snaží s žádostí o pomoc při zřizování církve několikrát neúspěšně kontaktovat Srbskou pravoslavnou církev.

Česká náboženská obec pravoslavná

Sawatij, vlastním jménem Antonín Jindřich Vrabec

Sawatij, vlastním jménem Antonín Jindřich Vrabec

Dne 31. března 1922 byl ministerstvem školství a národní osvěty schválen statut České náboženské obce pravoslavné (dále jen ČNOP). Toto uskupení již má právní statut náboženské obce, čímž se splnil jeden z cílů Československé obce pravoslavné. Dne 15. 6. 1922 byl na ustanovujícím shromáždění zvolen za duchovního správce a episkopa ČNOP Archimandrita Sawatij, vlastním jménem Antonín Jindřich Vrabec. Jelikož Srbská pravoslavná církev stále nereaguje na výzvy, obracejí se členové ČNOP na cařihradský patriarchát, kde nakonec dojdou kladného vyřízení. Roku 1923 4. března  byl arch. Sawatij vysvěcen na biskupa  „a téhož dne byl ustanoven arcibiskupem Pražským a celého Československa.“ [GRIGORIČ, V.: Pravoslavná Církev v Republice Československé]

V době do první světové války nebyl mezi Čechy o pravoslaví velký zájem. Chrám sv. Mikuláše v Praze, kde probíhaly pravoslavné bohoslužby, byl dokonce pro nezájem přechodně v 90. letech uzavřen. Tento nezájem byl způsoben z části neznalostí pravoslaví a přetrvávajícími předsudky ve vztahu k Rusku a z části vlivem politických podmínek Rakouska-Uherska. Členy pravoslavných spolků se stávali převážně jednotlivci, kteří s pravoslavím již dříve sympatizovali, nebo již byli s pravoslavnou církví sjednoceni. Ani propagace pravoslaví konaná Pravoslavnou besedou nepřinesla očekávané výsledky. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo v roce 1910 evidováno celkem 1063 příslušníků pravoslavného náboženství.

Církev československá

Církev československá je fenomén, za jehož vznikem stojí stejnou měrou národní emancipace občanů nové Československé republiky a nespokojenost římskokatolických duchovních s poměry v církvi. Církev československá byla založena 8. ledna 1919. Po počátečním rozvažování pozvolna směřuje k přijetí světového pravoslaví. U jejího dogmatického základu stojí na jedná straně bývalý římskokatolický kněz Matěj Pavlík (budoucí pravoslavný biskup Gorazd II.) a na druhé straně Karel Farský.  Blíže se tomuto tématu budeme věnovat v příštím článku. Církev československá – její vznik a směřování.
Historie, Nové příspěvky

Obrázek Historické předpoklady pro obnovu pravoslaví v Čechách