Olomoucká církevní obec v roce 1920

Ve velmi krátké době po založení Československé církve se k ní na Moravě a ve Slezsku začínají hlásit jednotlivé obce. Zpočátku se jedná o menší vesnice, jako jsou Radvanice, Michálkovice, Rychvald a další.

o. Rostislav Stejskal

o. Rostislav Stejskal

Zakládání náboženských obcí poblíž Olomouce úzce souvisí s prací o. Rostislava Stejskala, který v dubnu roku 1920 působí poblíž Velkého Týnce a ve Vacanovicích u Olomouce. Československá církev si záhy uvědomuje, že pro svůj skutečný rozvoj je třeba přenést misijní působení do velkých měst, jako je například Olomouc.

„…je třeba, aby církev zakotvila v některém větším městě, čímž by bylo vytvořeno propagační a organizační středisko. Pro svůj zvláštní význam zvolen Olomouc, staré sídlo biskupské a arcibiskupské. Tuto myšlenku uskutečnil v květnu 1920 kněz Stejskal a postup byl tak rychlý, že v brzku nestačila Husova kaple, propůjčovaná ochotně Českými bratry k československým bohoslužbám, až blahovůlí městské rady dostalo se nové církvi dočasného útulku v kapli učitelského stavu v Komeniu, které se stalo střediskem veškeré práce na Moravě.“[1]

 

 

Přípravný výbor náboženské obce v Olomouci

Olomoucká náboženská obec byla založena na schůzi konané 16. června roku 1920, pouhými 83 členy. Spolu s obcí vzniká i šestičlenný přípravný výbor náboženské obce. Je to výkonné ústředí, které organizuje veškeré misijní dílo.

Ústředí přípravného výboru bylo zřízeno v ulici Komenského v soukromém bytě manželů Lenhartových, kteří pro tyto účely vyčlenili jednu místnost. O tři měsíce později, v září 1920 byla kancelář přestěhována na Komenského 16. Koncem prosince byly získány snahou ředitele učitelského ústavu A. Polešovského prostory v Komeniu.

Přípravný výbor se sestával z následujících členů: starostou výboru byl prof. Josef. Hrdlička, místostarostou Jindřich Lenhart, pokladníkem byl Eduard Kadlec, jednatelkou sestra Antonie Bílá. Dalšími členy výboru byli František Bernovský a Ladislav Košťálek.

Duchovním správcem olomoucké obce byl přípravným výborem 4. listopadu 1920 zvolen o. Rostislav Stejskal. Oficiální ustanovení do funkce provedl 28. listopadu 1920 K. Farský v Koméniu v Olomouci. Spolu s tímto uvedením v úřad byla pronesena přednáška o rozluce státu a církve a uspořádána slavnostní akademie v Národním domě.

Činnost výboru rychle směřovala k veřejnému prohlášení olomoucké církevní obce. Za tímto účelem byly zřízeny jednotlivé „propagační“ odbory.

„… mezi kroužky pěvecký (vedl prof. Waic), kostelní odbor (Králíková, Polešovský, Lenhartová, Nováková, Bílá, Nehalová, Pazdírková), … sociální odbor (br. Souček) …  kroužek pouličních důvěrníků s předsedou br. Bernovskýchm, který se staral o finanční stránku církve.“ [2]

V hotelu Slavia (hotel Palác) se konala první veřejná schůze Církve československé v Olomouci uspořádaná přípravným výborem v prosinci roku 1920.

První veřejná bohoslužba Československé církve byla sloužena až po řádné propagační přípravě 8. května 1921 na Masarykově náměstí u sochy sv. Trojice v 9 hodin.

1. veřejná bohoslužba v Olomouci

1. veřejná bohoslužba v Olomouci

Přes velký zájem, který tato bohoslužba konaná o. R. Stejskalem vzbudila, nepřinesla mnoho nových věřících.

Členové výboru neprováděli misijní činnost pouze ve městě Olomouci, ale organizovali propagaci církve téměř po celé Moravě a Slezsku. Musíme přiznat, že aktivita a pracovní nasazení výboru bylo obdivuhodné. Za rok 1920 kladně vyhovělo více jak 663 žádostí o přednášku, což je vzhledem k množství lidí téměř neuvěřitelný výkon.

Bohoslužby a bohoslužebné prostory

Bohoslužby konané Československou církví byly slouženy v národním jazyce podle překladu latinského misálu do češtiny. Kněží zpočátku používali římskokatolická roucha. Na změně vnějšího vzhledu rouch pracoval kostelní odbor olomoucké obce.

Školní kaple v Koméniu

Školní kaple v Koméniu

Víme, že se první bohoslužby konaly již v květnu 1920 a to v Husově kapli. Později se pro nedostatek místa bohoslužby konají v Komeniu a to pravidelně vždy v neděli v 8 a 10 hodin. Kdy byla tato pravidelnost zavedena, se mi zjistit nepodařilo.

Matěj Pavlík [3] (v té době stále kněz římskokatolické církve) sloužil 1. srpna 1920 v Olomouci českou bohoslužbu. V říjnu 1920 se konala první bohoslužba v Olomouci – Hodolanech na náměstí u kaple.

 

 

Krátce po ustavení přípravného výboru olomoucké církevní obce byla na ministerstvo národní obrany podána žádost o umožnění spoluužívání kostela Panny Marie Sněžné. Ministerstvo žádost 4. srpna 1920 zamítlo, avšak po trvajících intervencích některých politických činitelů svolilo pod podmínkou, že dojde k dohodě mezi olomouckou náboženskou obcí a místní vojenskou správou. Ke konsenzu však nedošlo. Po neúspěšném jednání byl v roce 1921 učiněn pokus o odkoupení chrámu P.M. Sněžné. Cena byla ministerstvem národní obrany stanovena na 10 milionů korun spolu s podmínkami spoluužívání jiných církví a nemožnosti měnit interiér chrámu. Možnost měnit vybavení interiéru chrámu byla pro náboženskou obec rozhodující, a proto od koupě upustila. Dalším chrámem, o jehož spoluužívání projevila olomoucká obec zájem, byl chrám sv. Mořice. Městská rada však rozhodnutím ze dne 7. července 1920 žádost zamítla. Byl učiněn též neúspěšný pokus o získání chrámu v Olomouci – Hodolanech.

Zhodnocení

V průběhu uplynulého roku 1920 bylo členy výboru vykonáno pozoruhodné dílo. Předně počet členů se ze zakládajících 83 zvedl téměř na 10 000. Kulturně-zábavním odborem bylo uspořádáno mnoho přednášek a hudebních akademií. Dále byla sehrána čtyři divadelní představení pro děti. Charitativní akce byly pořádány ženským odborem, který též založil chudinský fond na podporu chudých. O Vánocích uspořádal besídku pro přibližně 1000 dětí.

„Výborových schůzí bylo odbýváno 33, 5 členských schůzí s přednáškami, 2 schůze žen, 2 veřejné přednášky br. Dlouhého-Pokorného a dra Farského a 17. října tábor lidu [4] na Masarykově nám. To jest pracovní výkon výboru ve vnitřní Olomouci.“[5]

Na farní schůzi byli zvoleni členové ústředního výboru olomoucké obce: „Na to provedeny byly jednomyslně volby. Byl zvolen patnáctičlenný výbor se čtyřmi náhradníky. Starostou stal se opět br. prof. J. Hrdlička, I. jednatelem br. prof. Bílý, II. jednatelkou sestra Heinzová, I. místostarostou br. řed. Polešovský, II. místostar. sestra Lenhartová, pokladníkem opět br. Kadlec.“[6]

Aby byla zajištěna informovanost členů olomoucké církevní obce, byla výborem každý měsíc konána členská schůze, kde byly presentovány různé organizační věci a samozřejmě konány osvětové přednášky.

Za stejným účelem byl v moravskoslezském měřítku v říjnu zřízen župní výbor [7], který se dne 2. listopadu 1920 proměnil Zemskou radu starších pro Moravu a Slezsko se sídlem v Olomouci. Jejími členy byli převážně členové olomoucké církevní obce. (J. Hrdlička, A. Polešovský, Bílý, B. Skládal, Košťálek, J. Háva a Cekl.). Olomoucká obec na tom byla finančně tak dobře, že na sebe mohla vzít náklady spojené s administrativou zemské rady.[8]

Další pokračování připravujeme..

[1] BAUER, K.: Myšlenkové proudy v československé církvi. Olomouc 1924, s. 17.

[2] URBAN, F.: Jak jsme pracovali. Olomouc 1941, s. 15.

[3] MATĚJ PAVLÍK narozen 26. 5. 1879 v Hrubé Vrbce. V letech 1890-1896 studoval v Arcibiskupském semináři v Kroměříži, 1896-1898 studoval na Státním gymnáziu v Kroměříži. V letech 1898-1902 studoval římskokatolickou bohosloveckou fakultu v Olomouci. Dne 5. 7. 1902 vysvěcen na kněze římskokatolické církve. V letech 1906-1920 pověřen duchovní správou v psychiatrické léčebně v Kroměříži. 1. 7. 1921 je zvolen administrátorem Československé církve pro Moravu a Slezsko. 25. 9. 1921 je v Srbsku vysvěcen jako biskup pravoslavné církve, přijímá jméno GORAZD. V Československé církvi hájí pravoslavnou orientaci. V období červenec 1922 – leden 1923 podniká zahraniční cestu po Americe, s cílem získat prostředky pro Československou církev. Pro názorovou neshodu s radikálním směřováním Československé církve z ní 21. 5. 1924 vystupuje. Spolu se svými stoupenci vstupuje do ČNOP. Roku 1925 byl v České Třebové zvolen za duchovního správce pravoslavné obce. Dne 25. 6. 1942 byl zatčen gestapem a 4. 9. 1942 v Praze – Kobylisích popraven.  Z díla: „Pamětní spis o právním postavení církve pravoslavné v Republice československé“.1932 „Lidový sborník modliteb a bohoslužebních zpěvů pravoslavné církve“.1933 „Pravoslavný katechismus.“ 1940.

[4] Jednalo se o veřejný protest proti nerovnoprávnému postavení různých církví a porušování lidských práv. Protestu se účastnili jak členové Československé církve, legionáři, tak příslušníci Církve českobratrské.  Přínosem této akce bylo nových 800 členů CČS.

[5] Zpráva o valné hromadě Církve československé konané dne 6. dubna 1921 v Olomouci, Olomouc 1921, s. 7.

[6] Zpráva o valné hromadě církve československé konané dne 6. dubna 1921 v Olomouci, Olomouc 1921, s. 8.

[7] Jeho členové ze dne 3. října 1920 byly Polešovský, J. Bílý, A. Lněníček a Cekl.

[8] K poměrům v náboženské obci v Olomouci. In: Za pravdou. Olomouc 1924, roč. IV., č.19., s. 111.

Historie, Nové příspěvky

Obrázek Vznik Olomoucké církevní obce v roce 1920