ct-maxim-vyznavac48dCtihodný Maxim Vyznavač

Čtyři sta kapitol o lásce

pdf

 

download textu v angličtině

I.

1. Láska je dobrá náchylnost duše, která neupřednostňuje žádné bytí před poznáním Boha. Není možné dosáhnout tohoto stavu lásky, pokud jsme připoutáni k pozemským věcem.

2. Láska je zplozená z bezvášnivosti, bezvášnivost z naděje v Boha, naděje z trpělivé vytrvalosti, ta z celkového sebeovládání, sebeovládání z bázně před Bohem a bázeň z víry v Pána.

3. Ten, kdo věří v Pána, bojí se trestu; ten, kdo se bojí trestu, se stává mistrem nad svými vášněmi; ten, kdo se stává mistrem nad svými vášněmi, trpělivě snáší strasti; ten, kdo trpělivě snáší strasti, bude mít naději v Bohu; naděje v Bohu odděluje od všech pozemských pout; a když je mysl od tohoto oddělena, bude mít lásku k Bohu.

4. Ten, kdo miluje Boha, dává přednost jeho poznání před všemi věcmi, jím stvořenými, a je tomuto poznání toužebně oddán.

5. Pokud byly všechny věci stvořeny Bohem a pro Boha, pak Bůh je lepší než to, co jím bylo stvořeno. Ten, kdo se zříká lepšího a je ponořený do nižších věcí, ukazuje, že dává přednost věcem, stvořeným od Boha, před Bohem samotným.

6. Ten, kdo zaměřil svoji mysl na Boží lásku, přezírá všechny viditelné věci, dokonce i své tělo jako cizí.

7. Jestliže je duše lepší než tělo a Bůh neporovnatelně lepší než svět, který stvořil, ten, kdo dává přednost tělu před duší a světu před Bohem, který ho stvořil, nijak se neliší od uctívačů model.

8. Ten, kdo odděluje svoji mysl od lásky a oddanosti Bohu a nechává ji svázanou s jakoukoli viditelnou věcí, je tím, kdo dává přednost tělu před duší a stvořeným věcem před Bohem, jejich Stvořitelem.

9. Jestliže je životem duše osvícení poznání, které se rodí z lásky k Bohu, pak je správně řečeno, že není nic většího než láska.

10. Když v plném zápalu své lásky k Bohu duše vychází ze sebe, pak je zbavena vnímání jak sebe, tak všeho stvoření. Protože když byla jednou osvícena božským a nekonečným světlem, zůstává nevnímavá k čemukoli, co je jím stvořeno, tak jako fyzické oko nevnímá hvězdy, když vyjde slunce.

11. Všechny ctnosti podporují mysl ve snaze o božskou lásku, ale nade všechny tak činí čistá modlitba. Pomocí ní jsou mysli dány křídla, aby mohla vyjít vstříc Bohu a stát se cizí všem věcem.

12. Když je mysl skrze lásku uchvácena božským poznáním a v opouštění stvoření dosahuje vnímání Boží nekonečnosti, potom podle božského Izaiáše přichází v úžas z uvědomění si vlastní nízkosti a pronáší s přesvědčením prorokova slova: Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.

13. Ten, kdo miluje Boha, nemůže než milovat rovněž každého člověka jako sebe sama, i když ho netěší vášně těch, kdo ještě nejsou očištěni. Když pak vidí jejich obrácení a nápravu, raduje se nespoutanou a nevyslovitelnou radostí.

14. Vášnivá duše je nečistá, plná myšlenek na chtíč a nenávist.

15. Ten, kdo kráčí po stopě nenávisti ve svém srdci, přes všechny viny vůči komukoli, odcizuje se cele lásce k Bohu, protože láska k Bohu nijak nepřipouští nenávist k člověku.

16. „Milujete-li mne“, říká Pán, „budete zachovávat má přikázání“ a „to je mé přikázání, abyste se milovali navzájem.“ Tudíž, ten, kdo nemiluje svého bližního, nezachovává přikázání, a ten, kdo nezachovává přikázání, není schopen milovat Pána.

17. Blahoslavený je ten, kdo se naučil milovat všechny stejně.

18. Blahoslavený je ten, kdo se neoddává pomíjitelným a přechodným věcem.

19. Blahoslavená je mysl, která přesáhla všechna jsoucna a ustavičně se raduje v božské kráse.

20. Ten, kdo vyhovuje touhám těla a nevraží vůči svému bližnímu kvůli pomíjejícím věcem – takový člověk slouží spíše tvorstvu než Stvořiteli.

21. Ten, kdo udržuje své tělo od požitku a nemoci je jako spolupracovník ve službě za lepší věci.

22. Ten, kdo uniká všem světským touhám, překonává každý světský zármutek.

23. Ten, kdo miluje Boha, miluje jistě i svého bližního. Takový člověk se nemůže držet peněz, ale raději je podle Božího způsobu rozdá všem potřebným.

24. Ten, kdo napodobuje Boha dáváním almužny, nezná rozdíl mezi dobrým a zlým nebo spravedlivým a nespravedlivým vzhledem k potřebám těla, ale rozdává všem bez rozdílů podle jejich potřeb, i kdyby ve svých dobrých úmyslech upřednostňoval ctnostného člověka před bezbožným.

25. Tak jako Bůh, který je svou přirozeností dobrý a svobodný od vášně, miluje všechny stejně jako svá stvoření, ale velebí ctnostného člověka tak, že se stává ve svých úmyslech jeho přítelem, a smilovává se ve své dobrotivosti nad bezbožným a obrací ho skrze pokárání v tomto životě, stejně činí ten, kdo je dobrý a bez vášně miluje ve svých úmyslech všechny rovnocenně – ctnostné pro svoji přirozenost a dobrou vůli a stejně tak bezbožné pro svoji přirozenost a soucit, kterým lituje toho, kdo je pošetilý a kráčí temnotou.

26. Náchylnost k lásce se projevuje nejen rozdáváním peněz, ale mnohem více rozdáváním Božího slova a fyzickou službou.

27. Ten, kdo se opravdu zřekl světských záležitostí a slouží skrze lásku svému bližnímu bez nároků, se brzy osvobodí od všech vášní a získává podíl na božské lásce a poznání.

28. Ten, kdo v sobě nabyl božskou lásku, nevyčerpává se, když následuje Pána, svého Boha, jak praví božský Jeremiáš; spíše ušlechtile snáší každou urážlivou strázeň a potupu, aniž by pomyslel na zlo druhých.

29. Když jsi někým urážen nebo obtěžován v jakékoli záležitosti, pak se měj na pozoru před zlostnými myšlenkami, aby tě v nouzi neoddělily od lásky a nevnesly tě do oblasti nenávisti.

30. Ať bys kdykoli intenzivně trpěl pohaněním nebo potupou, věř, že ti to může být velmi ku prospěchu, neboť potupa je způsob, jakým od tebe Bůh odhání ješitnost.

31. Tak jako vzpomínka na oheň nezahřeje tělo, tak víra bez lásky nezpůsobí v duši osvícení poznání.

32. Tak jako sluneční světlo přitahuje zdravé oko, tak k sobě poznání Boha přirozeně vábí čistou mysl skrze lásku.

33. Mysl je čistá, když je odloučena od nevědomosti a osvícena božským světlem.

34. Duše je čistá, když je osvobozená od vášní a bez přestání se raduje v božské lásce.

35. Hříšná vášeň je hnutí duše (jež je) v rozporu s přirozeností.

36. Bezvášnivost je pokojný stav duše, ve které se stává odolnou vůči nectnosti.

37. Ten, kdo ve svém úsilí obdržel ovoce lásky, se nemění, i kdyby zažíval bezpočet příkoří. Nech se přesvědčit od Štěpána, Kristova učedníka, a jemu podobných, stejně jako od samotného Krista, který se modlí za své vrahy a žádá odpuštění od svého Otce pro ty, kdo jednají v nevědomosti.

38. Pokud je znakem lásky být trpělivý a laskavý, pak ten, kdo jedná svárlivě a zle, odcizuje se lásce a ten, kdo se odcizuje lásce, odcizuje se Bohu, neboť „Bůh je láska.“

39. Neříkej, jak slyšíme u božského Jeremiáše, že jsi chrám Hospodinův. A neříkej, že „pouze víra v našeho Pána Ježíše Krista mě může spasit.“ Protože to je nemožné, dokud k němu nezískáš lásku ve svých skutcích. Protože co se týká pouze víry, „i ďáblové věří a třesou se.“

40. Dílo lásky je rozvážné činění dobra bližnímu stejně jako utrpení a trpělivost a užití všech věcí vhodným způsobem.

41. Ten, kdo miluje Boha, není smutný, ani nikoho nezarmucuje kvůli nějaké pomíjivé věci. Jen jeden užitečný smutek ho činí smutným a zarmucuje druhé, ten, který měl blažený Pavel a kterým zarmoutil Korinťany (tj. smutek, který vede k pokání, a tím ke spáse, viz 2 K 7,8 – pozn. překl.).

42. Ten, kdo miluje Boha, vede na zemi andělský život tím, že se postí, je bdělý, zpívá žalmy, modlí se a vždy myslí na dobro všech.

43. Když někdo po něčem touží, usiluje to pochopitelně získat. Božské je však nyní nesrovnatelně lepší a toužebnější než všechny dobré a žádané věci. Jak velké úsilí bychom pak ukázali, kdybychom získali to, co je dobré a toužebné od přirozenosti!

44. Neposkvrňuj své tělo neslušnými činy; neznečišťuj svoji duši zlými myšlenkami; a Boží pokoj na tebe sestoupí a přinese ti lásku.

45. Sužuj své tělo půstem a bděním. Vytrvale se oddej zpěvu žalmů a modlitbě a svatost v cudnosti na tebe sestoupí a přinese ti lásku.

46. Ten, kdo důstojně rozvažuje o božském poznání a kdo skrze lásku dosáhl osvícení, nikdy nebude povívat v duchu ješitnosti. Ale ten, kdo ještě nerozvažuje důstojně o božském poznání, je jím lehce sem a tam zmítán. Až se bude dívat ve všem, co dělá, na Boha, jako se dívá na sebe, lehce mu s Bohem unikne.

47. Ten, kdo ještě nezískal božské poznání, probuzené láskou, koná mnoho pobožných skutků. Ale ten, kdo důstojně rozvažuje o tom, jak ho získat, vyslovuje s přesvědčením slova patriarchy Abraháma, která pronesl, když obdržel milost v božském zjevení: „Jsem jen prach a popel.“

48. Ten, kdo má bázeň před Pánem, má vždy i pokoru jako jeho společník na cestě a skrze její působení je veden k božské lásce a díkuvzdání. Protože si připomíná svůj dřívější světský život, různá přestoupení a pokušení, jež ho od mládí vábila, a jak ho Pán vysvobodil od všech těchto věcí a převedl ho od tohoto vášnivého života k životu božskému. A s bázní přijímá rovněž lásku, s hlubokou pokorou vděčný dobrodinci a kormidelníku svého života.

49. Nepošpiň svou mysl udržováním si myšlenek na chtíč a vztek, abys neodpadl od čisté modlitby do ducha akédie.

50. Mysl odpadá od otevřeného vztahu s Bohem (parresia), kdykoli obcuje s hříšnými a nečistými myšlenkami.

51. Když nerozumný člověk, který, veden svými vášněmi, je pohnut hněvem a stává se neklidným, pak bude dychtit po tom, aby pošetile utekl od bratrů. Ale když v něm znovu povstane smyslnost, lituje toho a utíká k nim nazpět. Rozumný člověk činí v obou situacích opak. Ve chvílích hněvu odřezává příčiny nepořádku a osvobozuje se od zármutku nad bratry; ve chvílích smyslnosti ovládá všechny iracionální impulsy a vztahy.

52. V období pokušení neopouštěj svůj monastýr, ale nes statečně vlny myšlenek, zvláště smutku a zastrašování. Když jsi takto Božím řízením zkoušen strastí, budeš mít pevnou naději v Boha. Ale jestli odejdeš, budeš shledán hříšným, slabošským a nestálým.

53. Jestli toužíš po tom, abys neodpadl od Boží lásky, nenech svého bratra usnout s hněvem vůči tobě a ani ty bys neměl usínat s hněvem vůči němu. Raději „jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar“ Kristu s čistým svědomím daru lásky ve vroucí modlitbě.

54. Kdyby měl někdo všechny dary Ducha, ale lásku by neměl, nic mu to neprospěje, jak říká božský Pavel. Jak velké úsilí bychom měli prokázat, abychom ji získali!

55. Jestliže „láska neudělá bližnímu nic zlého“, ten, kdo závidí svému bratru a běduje nad jeho dobrým jménem a poskvrňuje jeho pověst posměšky nebo jakkoli jinak záludně brojí proti němu, neodcizuje se snad lásce a nevystavuje sebe věčnému trestu?

56. Jestliže je „láska naplněním zákona“, není snad ten, kdo nepřeje svému bratru a klade mu léčky a proklíná ho a raduje se nad jeho neštěstím, přestupníkem, který se vystavuje věčnému trestu?

57. Jestliže ten, „kdo snižuje (doslova pomlouvá – pozn. překl.) nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon,“ a zákonem Kristovým je láska, nedělá pak pomlouvač nic jiného, než že odpadá od lásky Kristovy a stává se příčinou svého vlastního věčného trestu?

58. Nepropůjčuj svůj sluch řečem pomlouvačů, ani svůj jazyk uším rýpalů, připraveným mluvit nebo naslouchat čemukoli zlému proti tvému bližnímu. Jinak odpadneš od Boží lásky a budeš shledán vyloučeným z věčného života.

59. Nedovol, aby někdo urážel tvého otce, a nepodněcuj nikoho, aby ho hanobil, aby se Pán nerozhněval nad tvými skutky a nevyhladil tě zcela ze země živých.

60. Utiš toho, koho uslyšíš pomlouvat, abys dvakrát nezhřešil: tím, že si budeš přivykat tomuto smrtelnému zlozvyku a tím, že nezabráníš tomuto člověku, aby pošetile mluvil proti svému bližnímu.

61. „Ale vám,“ říká Pán „pravím: Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, modlete se za ty, kteří vám ubližují.“ Proč nám to přikázal? Aby tě mohl osvobodit od nenávisti, smutku, hněvu a nevole a daroval ti největší ze všech majetků, dokonalou lásku, kterou může vlastnit jen ten, kdo miluje všechny lidi po vzoru Boha – ten, kdo miluje všechny stejně a „chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“

62. „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ Proč nám to říká? Abys byl svobodný od hněvu a smutku, byl vzorem skrze snášenlivost a aby jste oba byli pohnuti jeho dobrotou, pod jhem jeho lásky.

63. Nosíme s sebou dráždivé obrazy věcí, které jsme kdysi prožili. Nyní ten, kdo tyto obrazy úplně přemáhá, pohrdá i skutečnostmi, které jsou zobrazeny. Boj se vzpomínkami je těžší než boj se skutky a hřešit v myšlenkách je jednodušší než hřešit ve skutcích.

64. Některé vášně jsou tělesné, jiné duševní. Tělesné pocházejí z těla; duševní z vnějších věcí. Láska a sebeovládání nás zbavují od obou vášní, láska od duševních, sebeovládání od tělesných.

65. Některé vášně patří vznětlivé, jiné žádostivé části duše. Všechny jsou vyvolány smysly; a rostou, kdykoli se duše nachází mimo lásku a sebeovládání.

66. Stává se, že je těžší bojovat s vášněmi vznětlivé části duše, než s vášněmi žádostivými. Neboť Pán nám dal na ně lepší lék: přikázání lásky.

67. Všechny ostatní vášně jako zapomnětlivost nebo nevědomost se zmocňují buď vznětlivé, nebo žádostivé – či dokonce racionální – části duše. Ale lenost, která svírá všechny duševní síly, je postupně rozrušuje. V tomto smyslu je lenost nejproblematičtější vášní. Potom nám Pán podává na ni lék, když říká: „V trpělivosti získáte své duše.“

68. Nikdy neuhoď nikoho z tvých bratrů, zvláště pak bezdůvodně, aby nepodlehl zkoušce a neodešel. Protože pak bys už neunikl výčitkám svědomí, které s sebou vždy přinášejí smutek v čase modlitby a vylučují tvou mysl ze vztahu s Bohem.

69. Netoleruj podezíravost nebo lidi, kteří by ti mohli zavdat příčinu k pohoršení nad kýmkoli. Protože ti, kdo se úmyslně či neúmyslně pohoršují, neznají cestu pokoje, která skrze lásku přivádí ty, kdo po ní touží, k poznání Boha.

70. Ten, kdo je stále zachvácen lidskými soudy, nemá ještě dokonalou lásku, když například jednoho člověka miluje a druhého z různých důvodů nenávidí; nebo dokonce když jednoho člověka nejprve miluje a z těch samých důvodů potom nenávidí.

(přeložil J.K.)

Duchovní čtení, Nové příspěvky

Obrázek Ctihodný Maxim Vyznavač – Čtyřista kapitol o lásce