Duchovní čtení, Nové příspěvky

Jakub Deml: Cestou do Betléma

Cestou do Betléma

Co se stalo, nedá se odestát,
a přece Tvým Narozením, ó Ježíši-Králi,
tolik se mění a odestává, že na všem je to znát
a od Světce i od hříšníka zasluhuješ chvály.
 
Jsi nevyslovitelný svou mocí, moudrostí a dobrotou,
a jdem-li se ti dnes poklonit, je to jen splátka díků
vyhnaných synů Evy, chodících žebrotou,
Ty nejštědřejší ze všech almužníků!
 
Děkujeme Ti, že z vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,
zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,
že na této zemi jako Ty jsme byli,
proudem milosti Tvé v život strženi.
 
Díky Tobě, Kriste, pokorné díky za tvé Anděly,
knížata Tvého trůnu, první uctívače Tvého Vtělení,
kteří dbají o to, abychom jako oni se slávou oděli,
žádným temnem od nich neodděleni.
 
Chvála Ti, ó Pane, za Patriarchy a Proroky,
velehory Ducha, podnože nohou Tvých
okované ledovci, však s úbočí jim hluboký
se řítí pramen Slova Tvého v tajemstvích.
 
Dobrořečíme Ti, Pane, za Tvé Apoštoly, kteří bez rozpaků
přijaly Tvé jho, aby pro Tvou setbu přeorali starý svět
a ukázali pekelnému Draku,
co pro Tvé jméno chtějí vytrpět.
 
Také za Vyznavače a Mučedníky vzdáváme Tobě díky:
vládli živlům v amfiteátru
balili chátru
fontánami své krve, praskotem svých kostí
bez trpkosti.
 
Děkujeme Ti také za ta Nemluvňátka:
zde jejich cest byla krátká,
ale co na nich spáchal kat,
nahradils jim tisíckrát.
 
Chvála Ti, Ježíši, Za svaté Panny,
není jim hany,
jsou prosty všech kejklí a vrtochů,
ve svých lampách mají olej až do vrchu,
 
a když přichází Ženich, nemusejí se hanbou skrývati,
znají jen lásky tíseň,
vesele na svatbu jdou a zpívají tam píseň,
kterou nikdo jiný nemůže zívati.
 
Ó Ježíši rozmilý,
všechna naše slova se kloní jak ve větru obilí,
chcem-li Ti poděkovat ta Tvou matku.
Maria, nejvíc na Tobě je znát, že všechno je pára a dým
kromě těch statků,
které Tvůj Syn skryl před moudrými a opatrnými
a zjevil je maličkým.
 
Po příkladu Tvém také Ti děkujem
z duše celé za své přátele i nepřátele,
obojí jsou poslové Tvé velké milosti:
jedni nám pomáhají věřit, druzí nás udržují v bdělosti.
 
Balvany, rudy a krystaly, žebra Tvých hor,
po celé věky Ti chystaly dík
pro tento okamžik,
kdy Tvůrce z přemíry lásky také je tvor.
 
Za stromy, byliny a květiny polní,
Ježíši-Dítě, láskou nás prolni!
A díky Tobě, Pane, i za tu němou tvář,
vždyť i na ni padá Tvých Jeslí svatozář!
 
Ať není žádného,
kdo by Ti neděkoval za Tebe samého,
ó Zrnko hořčičné, zmařené v zemi,
aby z ní jako strom tisíci haluzemi
zakrylo hnízda ptáků!
Neodmítej, ó Pane, ani těch bouřliváků!
 
V Tvém Srdci, ó Ježíši, není možno se bát,
s Tebou sladko je žít i umírat!

 

Jakub Deml (1955)